30.9.2011
U diabetiků 2.typu se při nedostatečné účinnosti perorálních antidiabetik zahajuje léčba inzulinem. V září 2011 byla na konferenci Evropské asociace pro výzkum diabetu (EASD) v Lisabonu prezentována studie účinnosti a bezpečnosti dlouhodobě působícího inzulinu glargin (Lantus) u tohoto typu pacientů.
Diabetes mellitus 2. typu (DM2) se v současnosti považuje za jeden z projevů metabolického syndromu. DM2 je provázen rozvojem dlouhodobých makrovaskulárních a mikrovaskulárních komplikací a je spojeno s vyšším rizikem nádorů. Základní patogenetickou odchylkou při rozvoji diabetu 2. typu je inzulinová rezistence tkání, ale faktorem, který podmiňuje progresi glukózové intolerance k manifestaci diabetu a stojí v pozadí typického „zhoršování“ klinického obrazu diabetu 2. typu, je progresivní selhání B-buněk pankreatu. V současné době neexistuje způsob, jak postupující selhání zastavit. Proto v určité fázi, která obvykle odpovídá poklesu sekreční schopnosti B buněk pod 20 % normy, je třeba k perorálním diabetikům přidat inzulin, který je schopen udržet hladinu glykemie v požadovaném rozmezí. Léčba inzulinem se zahajuje obvykle v situaci, kdy nenení možno dosáhnout uspokojivé kompenzace diabetu perorálními antidiabetiky. K náhradě bazální sekrece inzulinu se používají středně dlouze působící humánní inzuliny a dlouze působící inzulinová analoga (detemir a glargin). Podávají se obvykle 1krát denně.
V září 2011 byly na 47. konferenci Evropské asociace pro výzkum diabetu v Lisabonu zveřejněny výsledky klinické studie, která ukázala, že zahájení léčby přípravkem Lantus (inzulin glargin v injekční formě, Sanofi) u pacientů s diabetem 2.typu vede ke zlepšení kontroly glykémie, při této léčbě dosáhne cílových hodnot více pacientů než při jiné porovnávané antidiabetické léčbě (jinými druhy inzulinu, perorálními antidiabetiky a úpravou diety). Tento účinek inzulinu glargin je doprovázen mírným zvýšením tělesné hmotnosti, které je srovnatelné s jinými typy léčby.
V této randomizované kontrolované studii trvající 24 týdnů bylo hodnoceno celkem 2 900 pacientů. V studii byl testován přípravek Lantus v porovnání s jiným typem léčby (63 % další inzuliny, 32 % perorální antidiabetika, 6 % dietní opatření). Při léčbě přípravkem Lantus dosáhlo ve srovnání s komparátory více pacientů nižších hladin HbA1c než 7 procent (58,3 % vs. 52,7 %; OR=1,27; p=0,0017). Nejvyšší procento pacientů, kteří dosáhli cílových hodnot HbA1c bylo ve skupině, která zahájila léčbu glarginem při hladině HbA1c pod 8 procent (79,8 % vs. 70,4 %, OR=1,76; p=0,0011). Starší pacienti v porovnání s mladšími při léčbě přípravkem Lantus spíše dosahovali nižších hladin HbA1c než 7 procent (P=0,0055).
Nárůst hmotnosti je obvyklý efekt zaznamenávaný při přechodu na léčbu inzulinem u diabetu 2.typu. Zvýšení tělesné hmotnosti při léčbě přípravkem Lantus bylo srovnatelné s kontrolní skupinou (průměrný přírůstek hmotnosti 2,2 kg vs. 2,1 kg), ale lišil se v závislosti na výchozí hodnotě HbA1c a věku pacienta. U pacientů s hladinou HbA1c pod 8 procent byl zaznamenán nejmenší celkový vzestup hmotnosti. Hmotnostní přírůstek se zvyšoval v závislosti na hladině HbA1c. U pacientů ve věku 65 let a starších byl zaznamenán nejmenší hmotnostní přírůstek.
Hypoglykémie (jako nežádoucí doprovodný příznak antidiabetické léčby) se vyskytovala signifikantně méně (p<0,0001) při léčbě přípravkem Lantus v porovnání s komparátory, s nejnižším výskytem u nejstarší skupiny pacientů (od 65 let výše), léčených přípravkem Lantus.
---
Leahy J. Lower weight gain and better outcomes in patients with type 2 diabetes starting insulin treatment when baseline A1C 47th Annual Meeting, European Association for the Study of Diabetes, EASD (Abstracts). Abstract 670. Lisabon, 2011.
Další informace:
Eva Chaloupková /Sanofi
602 451 561,
eva.chaloupkova@sanofi.com
Autor
