7.4.2003 Hojení ran - bez ohledu na jejich původ a druh - probíhá ve třech fázích, které se navzájem časově překrývají a prolínají. Každá fáze se vyznačuje specifickými celulárními procesy, v nichž jsou zapojeny různé enzymy, cytokiny a další látky.

První fáze je exsudativní (čistící, zánětlivá). Její základní složkou je fagocytóza, zajišťovaná především makrofágy a neutrofilními granulocyty, jež se přesouvají do místa zánětu a fagocytují celulární detritus, patogenní mikroorganismy a cizorodé látky. Zároveň tyto buňky secernují cytokiny, mediátory zánětu a růstové faktory, které aktivují další typy buněk, potřebných k hojení. Neutrofily a makrofágy produkují proteolytické enzymy, které rozkládají poškozenou, devitalizovanou tkáň.
Druhá fáze hojení je fáze granulační (proliferační). Během ní se tvoří granulační tkáň, zásobená cévami. Fibroblasty a buňky cévního epitelu jsou stimulovány cytokiny a růstovými faktory. Fibroblasty produkují kolagen a proteoglykany, novotvořené cévy prorůstají granulační tkáň, a vzniká tak podklad pro následnou epitelizaci.
Třetí fáze je epitelizační. Zahrnuje migraci, dělení a diferenciaci buněk epitelu pod vlivem růstových faktorů. Buňky bazální vrstvy cestují z okraje rány k jejímu středu a zároveň k povrchu rány. Míra epitalizace závisí na stupni granulace. V průběhu této fáze dochází k přestavbě epidermis s restituováním všech vrstev a funkcí. Vytváří se jizevnatá tkáň.
Během všech fází hojení se mohou objevit komplikace v podobě různých poruch, které můžeme rozdělit na lokální a celkové. Mezi lokální faktory patří přítomnost patogenních mikroorganismů, hnisavých a fibrinových povlaků a nekrotické tkáně, buněčného detritu, dále inhibice syntézy kolagenu a porucha hemodynamiky, zvýšená exsudace, a lokální hypoxie. Mezi obecné faktory patří celková onemocnění, spojená se zhoršeným hojením ran (diabetes mellitus), pokles imunity, vyšší věk, nutriční faktory, svou roli hraje i psychický stav a kvalita spánku.
Předpokladem hojení ran je odstranění buněčného detritu, eliminace patogenních mikroorganismů, fibrinových a nekrotických povlaků. Léčba musí být strategicky zaměřena na příčinu choroby, pokud je rána spojena s některým celkovým onemocněním, na klinický stav rány, a péče musí mít komplexní charakter. Při léčbě kožních defektů je důležité zvládnutí všech fází hojení.
Pro usnadnění třetí fáze hojení - překrytí defektu epitelem - se používají látky podporující epitelizaci - epitelizancia. Mezi tyto látky patří například kyselina pantothenová, azulen a jeich deriváty, používají se i obvazy s adsorpční vrstvou, obsahující například pektin či želatinu, nebo látky vytvářející s vodou gely. K osvědčeným epitelizačním látkám patří chlorofyl, který má navíc ještě antiseptické a další účinky, vhodné pro hojení ran.

Charakteristika

Chlorofyl je zelené barvivo obsažené v rostlinách. Má nezastupitelnou funkci při fotosyntéze - tvorbě sacharidů, které představují základní energetický zdroj organismů - a je tedy základním předpokladem existence rostlin i živočichů. Chlorofyl patří mezi porfyrinové deriváty, které se uplatňují v energetických či dýchacích systémech živých organismů včetně člověka (k dalším látkám z této skupiny patří například aktivní část molekuly hemoglobinu, myoglobinu a cytochromů). Porfyrinový kruh poskytuje chlorofylu vlastnosti, které přispívají k jeho příznivým biologickým účinkům. Chlorofyl se vyskytuje ve více formách, z nichž nejběžnější je chlorofyl a a chlorofyl b. Vzájemný rozdíl ve struktuře spočívá v tom, že methylový postranní řetězec, který je součástí chlorofylu a, je u chlorofylu b nahrazen formylovou skupinou.
Hojivé účinky zelených částí rostlin (tedy partií obsahujících listovou zeleň) byly vždy využívány v tradiční přírodní léčbě. V novější době (zvláště od 40. let 20. století) byla zkoumána účinnost chlorofylu a jeho derivátů zejména u kožních a slizničních defektů. V současnosti se chlorofyl považuje za účinnou látku, u které bylo prokázáno, že podporuje při hojení ran granulaci a epitelizaci, působí bakteriostaticky a deodoračně, a má ještě řadu dalších protektivních účinků (například protiradiační). V medicínské praxi je využíván především v přípravcích pro hojení defektu na kůži a sliznicích.
Chlorofyly, které se vyskytují v přírodě, jsou lipofilní. Pro léčebné účely se vlastnosti chlorofylu (aplikační forma, stabilita) zlepšují různými úpravami. V praxi se využívají jak ve vodě rozpustné deriváty (obvykle ve formě soli), jejichž výhodou je dobrá povrchová účinnost, tak v oleji rozpustné deriváty, které snadněji pronikají přes biologické bariéry.
Používané deriváty chlorofylu rozpustné v oleji vznikají nahrazením atomu hořčíku dvěma atomy vodíku. Pro účely větší stability se syntetizují měďnaté komplexy těchto v oleji rozpustných forem chlorofylu. Tyto komplexy jsou odolnější vůči kyselinám a světlu. Formy chlorofylu rozpustné v oleji jsou vhodné pro aplikaci ve formě sprejů.
Chlorofylové deriváty rozpustné ve vodě vznikají hydrolýzou chlorofylů a jsou k dispozici ve formě draselné nebo sodné soli. Hořčík v molekule chlorofylu se nahrazuje mědí za vzniku stabilnějšího měďnatého komplexu. Ve vodě rozpustné deriváty chlorofylu jsou vhodné pro aplikaci ve formě gelu.
Obě uvedené formy derivátů chlorofylu jsou použity v přípravcích Dermo-Chlorophyl (Dr. Müller Pharma). Dermo-Chlorophyl spray je přípravek pro bezkontaktní aplikaci chlorofylu. Účinnou látkou je v oleji rozpustná forma měďnatého komplexu chlorofylu. Vyrábí se ve formě spreje v tlakové nádobce. Výhodou sprejové formy je možnost šetrné aplikace na obtížně dostupná místa. Vytváří po nastříkání jemný film, který díky olejovému základu nepůsobí dehydrataci ošetřené plochy kůže. Dermo-Chlorophyl gel je přípravek, který obsahuje jako účinnou látku ve vodě rozpustnou sodnou sůl měďnatého komplexu chlorofylu. Vyrábí se ve formě gelu v tubě, což umožňuje snadnou aplikaci na postižené místo. Po nanesení vytváří nazelenalou vrstvu, která rychle zasychá a působí chladivě. Používá se v případech, kdy je třeba spíše vysušení, než promaštění ošetřované plochy kůže. Při lokální aplikaci na kůži působí oba přípravky antibakteriálně, podporují epitelizaci a granulaci ran, působí pozitivně i na popáleniny, způsobené teplem, chemikáliemi, nebo slunečním či jiným zářením. Působí také dezodoračně - omezují zápach vznikající při zánětlivých procesech v postižené tkáni.

Klinické studie

Schopnosti urychlovat hojení ran na kůži nebo sliznicích byla věnována řada preklinických i klinických studií. Účinnost byla prověřena na tkáňových kulturách, kde ve vodě rozpustné formy chlorofylu vykázaly urychlení růstu fibroblastů i dalších buněk podobného charakteru. Ve studiích s laboratorními zvířaty vedla lokální aplikace chlorofylu k aktivaci fibroblastů, zkrácení epitelizačního času, rychlejšímu vzniku granulační tkáně, rychlé epitelizaci a urychlení hojení ran bez vzniku zánětu. V jiné studii byl prokázán ještě další mechanismus, jímž chlorofyl urychluje hojení - a který spočívá v inhibici nežádoucích hemaglutinačních a prozánětlivých účinků některých látek mikrobiálního i nemikrobiálního původu přítomných v exsudátech ran. Kromě toho měďnatý derivát chlorofylu brání vytvoření fibrinové vrstvy na povrchu stafylokoků, tedy procesu, který přispívá k obraně těchto bakterií vůči fagocytóze.
V klinických studiích byla potvrzena schopnost chlorofylu odstraňovat nepříjemný zápach, často se vyskytující u povrchových ran a vředů, podpora hojení ran a deodorační účinek u hnisavých lézí. Chlorofyl v klinických studiích také snižoval svědění, bolest a lokální dráždění spojené s povrchovým poraněním. Významné zlepšení a zhojení spojené s úlevou od svědění a pálení bylo při terapii měďnatým chlorofylinem pozorováno v řadě dermatologických případů včetně spálenin. V řadě klinických studií byl prokázán potenciál chlorofylu jako tkáňového stimulantu a rány hojícího prostředku při léčbě širokého spektra popálenin, dermatologických obtíží a poraněních kůže i dásní.
Studie ukázaly, že použití chlorofylu má pozitivní vliv i na popáleniny způsobené teplem, chemikáliemi a radiací, a to bez ohledu na přítomnost infekce. Zajímavým a velmi přínosným rysem terapie chlorofylem je, že po opakovaném podávání se zvyšuje citlivost tkáně na jeho hojivé účinky. Chlorofyl omezuje vznik otoků snižováním syntézy fibrinu. To je příčinou mírných antikoagulačních, heparinu podobných vlastností chlorofylu, které mohou přispívat ke zlepšení lokální imunitní reakce tkání.

Použití

Přípravky Dermo-Chlorophyl (gel a spray) se používají v lokální terapii bércových vředů, při špatně se hojících a hnisajících poraněních a drobných popáleninách různého původu.

Kontraindikace a nežádoucí účinky

Použití přípravků Demo-Chlorophyl se nedoporučuje při přecitlivělosti na chlorofyl či jiné složky přípravku. Toxické dávky nejsou při lokálním podání dosažitelné.

Dávkování a způsob aplikace

Dermo-Chlorophyl spray se aplikuje na postižené místo krátkým (1 - 2 vteřiny) stlačením ventilu tlakové nádobky ze vzdálenosti 20 - 25 centimetrů. Na větší plochu lze přípravek aplikovat opakovaně.
Dermo-Chlorophyl gel se vytlačí z tuby na střed ošetřované plochy a jemnně se rozetře tak, aby vznikla 1 - 3 mm silná vrstva. Přípravek je možno aplikovat opakovaně.

Literatura

Harrison JWE, Levin SE, Trabin B. The safety and fate of potassium sodium copper chlorophyllin and other copper compounds. JAMA 1954;43:722-737.
Smith L. The present status of topical chlorophyll therapy. NY State J Med 1955;55:2041-2049.
Miller J, Jackson D, Collier C: The inhibition of clotting by chlorophyllin. Am J Surg 1958;95:967-969.
El-Nakeeb MA, Yousef RT: Antimicrobial activity of sodium copper chlorophyllin. Pharmazie 1974;29:48-50.
Chernomorsky S, Segelman A. Biological activities of chlorophyll derivatives. New Jersey Med 1988;85:669-673.


Poznámka:
Statut přípravku: kosmetický prostředek.
Úhrada z prostředků veřejného zdravotního pojištění: není hrazen.
Další přípravky s obdobným složením: viz databáze AISLP (parafarmaceutika).