Bolest je komplexní vjem, jehož podkladem mohou být poměrně jednoduché somatické pochody. Periferní struktury bolest percipují a vedou do centrálních struktur, kde je zpracovávána, modulována a kde se na ni vytváří určitá reakce. Analgetika jsou léčiva používaná k tlumení bolesti. Podle mechanismu účinku se dělí na dvě skupiny - analgetika neopioidní (analgetika-antipyretika), která nepůsobí na opioidní receptory, a analgetika opioidní, jejichž mechanismus účinku spočívá v působení na opioidních receptorech.

Paracetamol je analgetikum-antipyretikum známé více než 100 let. Byl identifikován v moči pacientů užívajících acetanilid (v roce 1889) a fenacetin (v roce 1895). Jeho analgetické a antipyretické vlastnosti popsal Mehring v roce 1893. Paracetamol je tedy déle klinicky užívaným analgetikem-antipyretikem než kyselina acetylsalicylová, která byla poprvé klinicky použita až v roce 1899.
Paracetamol je jako analgetikum-antipyretikum velmi účinným léčivem vhodným v pediatrii i u dospělých pacientů. Je vhodnou alternativou kyseliny acetylsalicylové s tím, že mu chybí některé její nežádoucí účinky, především na trávicí ústrojí a na krevní srážlivost. Neovlivňuje glykémii, a je tedy vhodný i u diabetiků.
K dispozici je řada lékových forem jak k perorální, tak i k rektální aplikaci. V přípravku Panadol (Glaxo SmithKline) je paracetamol v ČR registrován ve formě potahovaných tablet, efervescentních tablet, čípků a suspenze (Panadol Baby , Panadol Junior ), a rovněž jako kombinovaný přípravek s kofeinem pro potencianci analgetického účinku (Panadol Extra ).

Charakteristika

Paracetamol (acetaminophen) je acetanilidový derivát. Jeho analgetický a antipyretický účinek je srovnatelný s kyselinou acetylsalicylovou. Na rozdíl od ní a dalších nesteroidních antirevmatik-antiflogistik však ovlivňuje jen minimálně cyklooxygenázu - postrádá tedy protizánětlivý účinek, avšak i nežádoucí účinky související s inhibicí tohoto enzymu. Mechanismus účinku paracetamolu není znám do všech podrobností, spočívá pravděpodobně v urychlení biotransformace prostaglandinu G2 - mediátoru nocicepce a edému - na prostaglandin H2, který není mediátorem. Analgetický a antipyretický účinek paracetamolu je relativně krátkodobý, 3 - 6 hodin.
Paracetamol se rychle a téměř úplně vstřebává z trávicího ústrojí. Rychle se distribuuje do všech tkání a tělesných tekutin. Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo za 10 - 60 minut po p. o. podání. Intenzivně se biotransformuje, méně než 5 % podané dávky se vyloučí v nezměněné formě. Část podaného paracetamolu se biotransformuje na vysoce reaktivní metabolit, který se inaktivuje vazbou na glutathion. Při podání vysokých dávek či předávkování se vazebná kapacita glutathionu vyčerpá a může dojít k závažnému poškození jater. Biologický poločas eliminace se pohybuje v rozmezí 1 - 3 hodiny, u závažné jaterní insuficience je prodloužený až na 5 hodin. U insuficience ledvin nedochází k prodloužení biologického poločasu eliminace, ale protože se paracetamol vylučuje převážně ledvinami, je třeba dávku snížit. Paracetamol prostupuje placentární bariérou a je vylučován do mateřského mléka.

Indikace

Paracetamol se používá při horečce provázející zejména akutní bakteriální nebo virové infekce. Jako antipyretikum by měl být preferován především v pediatrii (nevyvolává Reyův syndrom), u diabetiků, pacientů s krvácivými projevy a pacientů s onemocněním žaludku a dvanáctníku v anamnéze.
Jako analgetikum je paracetamol indikován při bolestech zubů, hlavy, neuralgii, menstruačních bolestech, bolestech svalů a kloubů nezánětlivého původu, při bolestech vertebrogenního původu (event. v kombinaci s myorelaxancii).

Kontraindikace

Podání paracetamolu je kontraindikováno při známé přecitlivělosti na léčivou látku nebo jinou složku přípravku, při deficitu glukózo-6-fosfátdehydrogenázy, hemolytické anémii, těžké formě renální či hepatální insuficience, akutní hepatitidě, dále při současném podávání léčiv ohrožujících játra a při alkoholismu.
Paracetamol patří mezi nejčastěji používaná léčiva, proto je namístě zmínit se o jeho podávání v těhotenství a během kojení. Ačkoli paracetamol přestupuje přes placentární bariéru, nebyly prokázány žádné patologické změny u novorozenců. Není vhodné jej podávat v prvním trimestru těhotenství, v dalším průběhu těhotenství by měl lékař zvážit účinek pro matku a potenciální riziko pro plod. Paracetamol byl prokázán v mléce kojících žen, nebyl však detekován v moči kojence, proto za předpokladu sledování kojence není nutné během krátkodobého podávání přerušit kojení.

Nežádoucí účinky a lékové interakce

Paracetamol v terapeutických dávkách vyvolává nežádoucí účinky jen zřídka a jejich klinický význam není velký. Dlouhodobé podávání vyšších než doporučených denních dávek může vést k riziku poškození jater - proto je třeba dodržovat správné dávkování.
Z nežádoucích účinků se může objevit rash, kožní alergie a jen zcela ojediněle bronchospasmus. Jen vzácně se vyskytují poruchy krvetvorby - trombocytopenie, leukopenie, pancytopenie, neutropenie, agranulocytóza, hemolytická anémie a žloutenka.
Hepatotoxické látky mohou zvyšovat riziko kumulace a předávkování paracetamolu. Induktory mikrosomálních enzymů (např. rifampicin, fenobarbital) mohou zvýšit toxicitu paracetamolu tím, že při jeho biotransformaci vzniká vyšší podíl toxického epoxidu. Absorpce paracetamolu může být urychlena podáním metoclopramidu, probenecid ovlivňuje vylučování a koncentraci paracetamolu v plazmě. Paracetamol zvyšuje koncentraci kyseliny acetylsalicylové a chloramfenikolu v plazmě.

Dávkování

Dospělí: perorálně i rektálně 0,5 - 1 g 4 - 6krát denně (odstupy mezi dvěma dávkami nesmí být kratší než 4 hodiny, maximální jednotlivá dávka je 1 g, maximální denní dávka 4 g).
Děti: perorálně i rektálně maximálně 60 mg/kg za den ve 3 dílčích dávkách (jednotlivá dávka 10 - 15 mg/kg). Ve věku 1 - 3 let 60 - 120 mg 4krát denně, ve věku 4 - 6 let 120 mg 4krát denně, ve věku 7 - 11 let 240 mg 4krát denně, děti starší 12 let 360 mg 4krát denně (maximální jednotlivá dávka 15 mg/kg, maximální denní dávka 60 mg/kg).


Poznámka:
Statut přípravku: léčivý přípravek, není vázán na lékařský předpis.
Úhrada z prostředků veřejného zdravotního pojištění: viz Číselník VZP.
Profil přípravku zpracován kolektivem autorů vedeným profesorem MUDr. Janem Švihovcem, DrSc., s využitím odborné literatury a SPC dle poslední revize.